Fík, fíkový strom

Fík, fíkový strom, hebr. tᵉ'éná, slovo, jež se vyskytuje velmi často ve SZ a značí jak strom, tak i jeho ovoce. F. byl v Palestině velmi oblíbeným zjevem [Dt 8,8], zvláště hora Olivetská v době Ježíšově byla proslulá fíkovým hájem. Rčení „bydlil bezpečně pod svým vinným kmenem a pod svým fíkem“ [1Kr 4,25; Mi 4,4; Za 3,10] bylo mezi Židy příslovečným naznačením pokoje a spásy. Naopak vědí však proroci i o případech, kdy f. nepřinese žádného ovoce [Jr 5,17; Ab 3,17].

Uzrávání plodů fíkových má tři období: koncem března nasazuje f. na listy [Mt 24,32; Mk 13,28-32; L 21,29-33], s nimiž současně se objevují zárodky na ovoce. Tyto zárodky dosáhnou velikosti třešně. Pak jich většina opadá. I tyto padavky slouží beduínům za potravu [Pís 2,13 „holičky“; Zj 6,13]. Ty z fíků, které neopadaly, dozrávají v červnu [„ranní ovoce“ Iz 28,4; Jr 24,2; „fíkové ranní“ Oz 9,10]. Jsou výborné chuti. S uzráváním těchto ranních fíků začínají se objevovati první pupence třetí úrody ve vyšších polohách stromu. Třetí úroda uzraje v srpnu [„fíky letní“]. Zimní fíky dozrávají teprve druhého roku, a to dříve, než počne pučeti listí. Ve známém vypravování Mt 21,18-20; Mk 11,12n.20-21 hledal Ježíš v dubnu zárodky příští sklizně. F. byl odsouzen jako obraz národa izraelského, který také nenesl záruk příští žně. Zajímavá je poznámka Konopáskova [Bible a jazykozpyt], že fíkovník byl pokládán na východě za dřevo posvátné a mohl by býti v ústech Ježíšových představitelem cizího kultu právě tak, jako hora nemusí být obyčejnou horou, nýbrž, pohanskou a starožidovskou výsostí. V tomto smyslu by bylo možno vykládati Mt 21,21 o fíkovém stromu a hoře, kterou víra přenáší, jako boj proti temným mocnostem, jimž sloužily fík i hora. V takovém boji nebude podle Ježíšových zaslíbení ani učedníkům nic nemožného.

F-y byly požívány čerstvé anebo sušené. Sušené ovoce bývalo lisováno v koláče [hrudy 1S 25,18; 30,12; 1Pa 12,40]. Z f-ů byla vyráběna i hojivá mast [2Kr 20,7].