Chvátání, chvátati. ‚S ch-m = chvatně [Sd 13,10], spěšně, v rozčileném spěchu, poděšeně [Dn 3,24], v neklidu, hrůze [Ž 78,33]. Ve smyslu snažně toužiti po něčem [Jb 36,20; Kaz 1,5], usilovati o něco [Př 28,20.22], přispěchati [L 2,16], urychlovati, uspišovati [2Pt 3,12], upínati se [F 3,14; sr. 1K 9,24].