Brada

Brada tolik jako vousy. Za starověku západní Asiaté pěstovali vousy jako odznak hodnosti a mužnosti; dávali si záležeti i na jeho tvaru. Otroci nesměli nositi vousů, které byly odznakem svobodného člověka. Egypťané naproti tomu větším dílem se holili na hlavě i na obličeji, nechávajíce si leda jen úzký proužek vousů na bradě nebo nosíce vousy umělé. Proto se Josef oholil, když se měl objevit před faraónem [Gn 41,14]. V Egyptě se ovšem setkáváme i s opakem. Jest nesnadno utvořiti si bezpečnou představu o pravidle, jímž se řídil střih vousů u Izraele. Podle Lv 19,27; 21,5 bylo zakázáno „stříhati se po straně vlasů hlavy okrouhle anebo zohavování bra-dy“. Snad to vyplývalo z náboženských důvodů. Arabové totiž se vyholovali mezi uchem a okem [po straně] k uctění svého božstva. Židé pokládali vousy za největší ozdobu muže. Nosili vousy po stranách obličeje mezi ušima a očima a na bradě. Zanedbávání vousů bylo pokládáno za znamení duševní poruchy [1S 21,13]. Zvykem bylo holiti vousy a trhati si vlasy na znamení zármutku [Iz 15,2; Jr 41,5; 48,37; Ezd 9,3], zanedbávati a neošetřovati vousy v trvalém zármutku [2S 19,24]. Znetvo-řil-li někdo někomu jeho vousy, bylo to pokládáno za urážku [2S 10,4]. – Vousy byly také předmětem pozdravu [2S 20,9]. Šlechtění vousů osob zámožných a vznešených dělo se velmi obřadně [Ž 133,2]. Při očišťování malomocných bylo oholení vlasů a vousů obřadně předepsáno [Lv 14,9]. V době NZ bylo holení vousů až do 3. stol. po Kr. v Orientě neznámou věcí; teprve mezi 3. a 4. stoletím bylo ze západu zavedeno, ale církevní vůdcové se proti tomu vzepřeli a zejména mniši nosili dlouhé vousy. Na západě to podléhalo módě: od časů papeže Lva III. [†816] přestali kněží nositi vousy a od r. 1181 bylo nošení vousů kněžím zakázáno. Ale papež Pavel III. byl přesto vousatý. V XIX. stol. bylo kněžím nošení vousů znovu a přísně zakázáno.