Heslo
Ararat
Ararat [asyr. Urartu] jest staré pojmenování jednak vysočiny ve středním Arasu v Arménii, jednak staré, již v SZ známé říše [Jr 51,27], která asi byla spojencem sousedních států Minni a Ascenez. Je to podle biblického podání místo, kde Noe přistál se svým korábem [*archou Gn 8,4]. Na západě se jméno A. přeneslo na nejvyšší horu pohoří Arménského, kdežto Arméni tuto horu od pradávna znali pod jménem Masis [Turci: Agri-Dagh = příkrý kopec. Peršané: Kuh-i-Nuh = Noemova hora]. Je to rozsáhlá majestátní horská skupina, která se na jižní straně vypíná až do oblasti sněhové. Vyčnívají z ní dva vrcholky [Velký a Malý A.], vzdálené od sebe 13 km a spojené úzkým hřebenem, přes nějž vede ve výši 2680 m nad mořem průsmyk. Velký A. je mírně zaokrouhlený, 5200 m vysoký kužel s věčným sněhem; na západě je spojen s pohořím Arménie a tvoří mezník mezi Ruskem, Tureckem a Iránem [Persií]. Povaha horniny, z níž se skládá celé pohoří, je vulkanická a výbuch z 2. července 1840, při němž byly zničeny ves Arguni a klášter sv. Jakuba, dokazuje, že sopečná činnost nezanikla. Také Malý A. je vulkanického původu. Jeho vrchol vypadá jako komolý čtyřboký jehlanec. Zima tam trvá od října do května a pak následuje po krátkém jaru velmi horké léto s bohatou pastvou pro dobytek a vydatnou senosečí. Pšenice, ječmen, víno dozrávají do větších výšek než v Pyrenejích a Alpách. Do země A. utekli synové Senacheribovi, když zavraždili svého otce [2Kr 19,37; Iz 37,38].