Zdrželivost, zdrželivý

Zdrželivost, zdrželivý schopnost ovládat sebe sama; sama sebe mající v moci. V 1K 9,25nn připomíná Pavel sebekázeň závodníků a přirovnává k ní svou vlastní sebekázeň, jež se zdržuje všeho, co by mu mohlo překážeti v dosažení cíle a škoditi těm, kterým káže. Jde o totéž, co Kral. v Ga 5,22 překládají výrazem ‚středmost‘. V 1K 7,9 se myslí na pohlavní z-ost [sr. v. 5]. V řecké filosofické ethice měla z-ost základní význam. Byla prohlašována za jednu ze základních ctností. Zvláště stoikové [*Stoičtí mudrcové] zdůrazňovali nutnost, aby člověk ničím nebyl ovládán, ale sám vše ovládal, zejména nízké žádosti, jež ho chtějí připravit o pravou svobodu. Filon, Essejští a gnostikové prohlašovali nutnost z-osti vůči každé žádosti: jídlu, pití, pohlavnímu styku a pod.; bylo to tedy to, čemu říkáme askese. V NZ-ě však askese jako cesta k dokonalosti nemá významu. Jednak proto, že biblický člověk věřil v Boha jako stvořitele světa se všemi jeho dary [1Tm 4,3nn], jednak proto, že rozhodujícím činitelem v životě věřícího jsou Boží přikázání, a konečně a hlavně proto, že spása byla dána v Kristu a nelze ji dosáhnout nějakým sebetrýzněním a asketickými skutky. Jen v některych pozdějších spisech NZ-ch můžeme pozorovat vliv řeckého ideálu [Tt 1,8; 2Pt 1,6 a snad i ve Sk 24,25], vyjádřeného slovem enkrateia. Věřící se ovšem zdržuje všeho, co je poskvrněno modlami, zvláště masa ze zvířat obětovaných modlám [Sk 15,20], dále smilstva [1Te 4,3] a ‚tělesných žádostí‘ [1Pt 2,11], mezi něž nutno počítat nejen pohlavní neukázněnost, nýbrž i hrabivost, ctižádostivost, závist, zkrátka skutky těla [Ga 5,19nn].