Heslo
Vymlouvati (se), výmluva
Vymlouvati (se), výmluva. Ve smyslu hledati omluvu [L 14,18; 2K 12,19], záminku [J 15,22], obhajobu [Ř 1,20; 2,1], obhajovati se [Ř 2,15]. ‚Bez výmluvy‘ v Ex 21,36 = bez odmlouvání, bezodkladně, bez nejmenší pochyby. Ve Sk 2,4 je užito řeckého slovesa apofthengesthai [= něco přímo, rovnou vypověděti], které se v řečtině vyskytuje tam, kde se mluví o řeči proroků, věštců, ve vytržení ducha [„jak jim duch dával promlouvati“].