Vůz

Vůz většinou dvoukolový, různých tvarů, tažený spřežením koní, pokud šlo o válečné vozy [2S 8,4] nebo v ostatních případech většinou spřežením hovězího dobytka. Užívalo se ho při lovu zvěře, ve válečnictví [Ex 14,9; 1S 13,5], k slavnostním jízdám [Gn 41,43; 2S 15,1; 1Kr 1,5] a k soukromým potřebám [Gn 46,29; 2Kr 5,9; Sk 8,28]. Na válečném nebo loveckém v-e se stálo. Košatina v-u byla vpředu zakulacená, vzadu otevřená, a spočívala přímo na nápravě. *Kola se podstatně nelišila od našich kol. Často byla celá z kovu [1Kr 7,33]. Z Malé Asie přes Syrii přešly do užívání i v-y nákladové. I ty byly po pravidle dvoukolové, buď kryté, nebo podobné čemusi mezi valníkem a žebřiňákem. Nebyly uzpůsobeny pro hornaté kraje Palestiny, zato však bylo jich hojně užíváno v rovinách Kananejci [Joz 17,16; Sd 4,3; 1S 6,7]. Hetité a Assyřané znali též v-y čtyřkolové. Také v rovinatém Egyptě byly vozy samozřejmostí [Iz 31,1]. Šalomoun právě kupoval v-y v Egyptě [1Kr 10,29]. Čteme o vozech chusimských a lubimských [2Pa 16,8], syrských [2Kr 5,9], hetitských [2Kr 7,6] a assyrských [Na 2,3n; 3,2]. Na válečných vozech stáli vedle vozky i bojovník a někdy i štítonoš [2Pa 18,33]. Po straně těchto v-ů býval toulec na šípy. O železných v-ech, chráněných železnými deskami, čteme u Joz 17,16.18; Sd 1,19; 4,3. Peršané opatřovali někdy nápravy i špice kol kosami [sr. 2Mak 13,2]. Ve válce byl v-ům přikládán podobný význam jako dnes dělostřelectvu nebo tankům. Válečná síla nepřítelova byla odhadována podle počtu v-ů. Farao stíhal Izraelce se 600 v-y [Ex 14,7], Jabín, král kananejský, měl 9000 v-ů [Sd 4,3], čímž má být zdůrazněna mimořádná síla jeho vojska, nejde o faktický údaj. David ukořistil na Hadadezerovi, králi Soba, 1000 v-ů [2S 8,4] a na Syrských něco později 700 [2S 10,18]. Šalomoun měl 1400 v-ů [1Kr 10,26].

2Kr 23,11 mluví o jakýchsi v-ech, zasvěcených slunečnímu božstvu. V NZ-ě je zmínka o v-u komorníka královny Kandáces [Sk 8,28n.38]. Ve Zj 18,13 jsou míněny v-y čtyřkolové.