Učiněn, učiněný, učiniti

Učiněn, učiněný, učiniti. Kral. tak překládají mnoho hebr. výrazů, jež označují rozmanitou činnost, mající výsledky v hotovém díle anebo působící nějaký stav nebo vztah. Praví-li se v Dt 27,9 „Učiněn jsi lidem Hospodina Boha svého“ nebo v Ž 118,22 [sr. Mt 21,42; Mk 12,10; Sk 4,11; 1Pt 2,7] „Učiněn jsi v hlavu úhelní“, znamená to: „Stal ses lidem“, „Stal ses hlavou úhelní“, při čemž v pozadí je činnost Boží [hebr. hájá]. Tato činnost je označována i slovesem súm, sím [= zaříditi, zříditi, způsobiti; ustanoviti, postaviti], na př. o lidu izraelském, který měl být zřízen ve veliký národ [Gn 46,3; sr. 48,20], o mocných činech, které způsobil Bůh v Egyptě [Ex 10,2] nebo o uzpůsobení člověka k vidění, slyšení a mluvení [Ex 4,11; sr. Ž 94,9, kde je užito slovesa náta' = zasaditi, vštípiti]. V Ž 74,16 je sloveso kún = státi přímo; vzpřímiti, upevniti, připraviti. O tvůrčí činnosti Boží, jež vyvolává nové věci, je užito slovesa bárá' [= *stvořiti] v Nu 16,30. Pro obraty „u-i zase“ [Ex 4,7; 2Kr 5,14], „u-i cestu“ = navršiti cestu [Jb 19,12], „u-i smlouvu“ [Gn 6,18; Ž 50,5], „u-i dobře“ [Ex 1,20], „u-i slib“ [Nu 21,2; Dt 12,11 aj.], „u-i bolest“ [Pl 1,12] a pod. má hebrejština speciální výrazy. [Sr. v nové Bibl. konkordanci prof. Biče a Součka heslo „Činiti“.]

Nejčastěji ovšem jde o hebr. 'ásá [= udělati, zhotoviti, jednati, způsobiti], jež se vztahuje na činnost lidskou i Boží. O tvůrčí činnosti Boží na př. Gn 1,7.16.26; 2,18; 3,1; 5,1; 6,6; Jb 10,9; 33,4; Ž 33,6; 100,3; 119,73; Iz 37,26; o stvoření života lidského, Jr 38,16 [sr. Ž 139,15] i ‚dchnutí‘ [Iz 57,16]; o Božím díle při vládě nad světem a jeho lidem [Ž 109,27; 118,24; 126,3; Mal 3,17]; o přípravě velkých osobností, jež jsou nástroji v ruce Boží [1S 12,6]; o přetvoření lidu ve veliký národ [Gn 12,2] a poslušný lid [Ez 36,27]; o skutcích a rozkazech Božích, jež jsou vykonány [Kral. ‚učiněny‘] v pravdě a přímosti [Ž 111,8]; o vyplnění Božích zaslíbení [Iz 42,16; Ž 52,11], o uskutečnění Božích trestů [Pl 1,21; Ez 5,9; 7,27; Za 1,6, sr. Ž 22,32]. Přísežná formule „Toto učiň tobě Bůh a toto přidej“ [1S 3,17], „Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá“ [2S 3,35, sr. 1Kr 19,2] byla patrně provázena symbolickým gestem, jež naznačovalo, co má Bůh křivopřísežníku učinit a co přidat. *Přísaha.

O jednání člověka a o tom, co toto jednání způsobilo, natropilo a napáchalo [Gn 3,13n; 12,18; 20,9; 34,7; 39,9; Lv 20,13; Joz 7,15. 19n; 1S 13,11; 15,19; 2S 12,5.21; Ž 56,12; Jr 5,31; 41,11 a j.]. Ve smyslu uposlechnouti, splniti rozkazy, přikázání [Gn 6,22; 41,55; Ex 24,3; Nu 32,31; 1Kr 17,13; Ezd 10,12; Př 6,3 a j.]. Ž 77,11 překládá Zeman: „I říkám si: To je má nemoc [= chorobná představa], že se změnila pravice Nejvyššího“.

Ostatní místa ve SZ-ě, kde je užito slov učiněn, učiniti, jsou pochopitelná ze souvislosti.

V NZ-ě jde o překlad mnoha, asi 15 různých řeckých výrazů, z nichž některé mají speciální význam, na př. vykonati dobrý skutek, čin [Mt 26,10], vyhověti [L 7,4], zaplatiti útraty, zapraviti *náklad [Sk 21,24], předem připravit [Sk 26,16], uschopniti, uzpůsobiti [u-i hodné. 2K 3,6; Ko 1,12], upevniti, utvrditi [Kral. ‚u-i způsobné‘, Žd 13,21], octnouti se v rozporu se sebou, v sobě se rozdvojiti [Kral. ‚u-i rozdíl mezi sebou‘, Jk 2,4], činiti zlo, uškoditi [1Pt 3,13] a pod. V řečtině je pokaždé užito jiného slovesa.

Nejčastěji je tak překládáno sloveso poiein [= dělati, udělati, vykonati]. ‚U-i svatbu‘ = vystrojiti svatbu [Mt 22,2], ‚u-i novověrce‘ = získati nového věřícího [Mt 23,15], ‚u-i milosrdenství‘ – prokázati milosrdenství [L 1,72], ‚u-i hody‘ = připraviti hostinu [L 5,29], ‚u-i večeři‘ = pořádati večeři, vystrojiti večeři [L 14,16], ‚u-i oboje jedno‘ = sjednotiti, spojiti v jedno obě strany [Ef 2,14]. Hejčl překládá Žd 12,27: „Právě to ‚ještě jednou‘ naznačuje, že to, čím lze otřásti, bude proměněno, poněvadž bylo stvořeno. Tak má zůstati to, čím nelze otřásti.“. O Boží [Kristově] spasitelné tvůrčí činnosti se užívá často slovesa poiein [L 11,40; J 4,46; 14,13; Sk 7,50; Ko 1,12; Žd 1,2]. Ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Ježíše učinil Bůh Pánem a Kristem [Sk 2,36; sr. Ž 110,1; Mk 12,36; Sk 13,33]. Pokud chodil v těle na této zemi, jevil se jako „prorok mocný v slovu i v skutku“ [L 24,19; sr. 7,16.39; 13,33; Mk 6,4]. Teprve zmrtvýchvstáním prokázán byl Synem Božím s mocí [Ř 1,4].

Řecké ginesthai znamená státi se [Kral. „Když bude učiněn“ u Mt 23,15 = když se jím stane; 1K 1,30; 9,20.22; 15,45; Žd 6,20; 7,22; 11,7. Na př. státi se soudcem, Jk 2,4; státi se pro nás kletbou, t. j. podrobiti se kletbě, Ga 3,13], býti ustanoven [Mk 2,27], povstati [J 1,3.10], býti vytvořen, stvořen, ustaven [Žd 11,3]. Ga 4,4 překládají Žilka i Škrabal: „Poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod zákonem“ [sr. Ř. 1,3, kde je užito téhož slovesa]. Za všemi těmito výrazy [až na Mt 23,15; Jk 2,4] stojí Boží tvůrčí, spasitelná činnost, jež umožňovala i Pavlovi, aby se stal Židům jako Žid, mdlým jako mdlý a všechněm všecko [1K 9,20.22].