Stínán, stínati, stíti

Stínán, stínati, stíti. Kral. tak překládají několik hebr. výrazů, na př. ‘áraf [= zlomiti vaz, Dt 21,4.6, sr. Ex 13,13; 34,20]. Iz 66,3 se staví proti těm, kteří se spokojují jen s přinášením obětí bez proměny srdce [v. 2, sr. Ž 50,8nn]. U takového člověka se rovná obětní zabíjení vola zabití člověka [snad se tu myslí na lidské oběti, jež byly v Izraeli přísně zakázány], zabití hovádka se rovná stětí psa, jenž právě tak jako vepř byl pokládán za kulticky nečisté zvíře, zakázané v izraelském obětním řádu [sr. Iz 65,4; 66,17; Mt 7,6; 2Pt 2,22]. Hebr. kárat [= řezati, odříznouti] je přeloženo slovesem stíti v 1S 17,51; 31,9; 2S 20,22. Hebr. súr [= odchýliti se; odstraniti] je přeloženo slovesem stíti v 1S 17,46; 2S 4,7; 16,9; 2Kr 6,32. Také v Sd 9,5 jde nejspíše o stětí hlav, ačkoliv je zde užito slovesa zmordovati, zabíti. Hebr. málal [= sekati; býti odseknut, posečen, podťat], o klasech, květech, obilí [Jb 24,24, sr. 14,2; 18,16; Ž 37,2].

Zdá se, že stínání hlavy nebylo příliš obvyklé v soudní praxi u Izraelců, aspoň nikoli v době před zajetím babylonským. Šlo-li o popravu mečem, byla provedena spíše probodnutím prsou [Kral. „zbíti mečem“, Dt 13,15; 1S 22,17]. Teprve po zajetí se častěji trestalo stětím hlavy, zvláště pod vlivem Římanů [Mt 14,10; Sk 12,2; Zj 20,4], kteří popravovali sekerou. Stětí hlavy bylo pokládáno za mimořádnou potupu právě tak jako ukřižování.