Rozsuzování, rozsuzovati

Rozsuzování, rozsuzovati. Oba výrazy mají ve stč. několikerý význam: Rozhodnouti, rozeznati, rozmysliti, posouditi, činiti rozdíl a pod. Se všemi těmito významy se setkáváme v bibli. V Př 31,16 je tak přeloženo hebr. zámam = přemýšleti, uvažovati, o něco usilovati. V NZ řecké prosechein ve Sk 16,14 znamená věnovati pozornost, pozorně naslouchati, věnovat se čemu. V ostatních případech jde o sloveso krinein a jeho složeniny nebo odvozeniny. V Ř 14,5nn jde Pavlovi o vystižení pravého poměru k těm, kteří se bojí přijímati pokrm nebo píti víno obětované modlám, anebo se domnívají, že musí zachovávat sváteční dny, jež předpisoval SZ. „Rozsuzují“, t. j. dávají přednost jednomu dni před druhým. Pavel radí, aby křesťané přenechali konečný úsudek Bohu, před nímž každý sám bude vydávati počet. „Nesuďme tedy již jedni druhé! Raději se však pro to rozhodněte [Kral. : rozsuzujte], abyste nečinili před bratrem nic, co by ho uráželo nebo pohoršovalo“ [Ř 14,13 v překladu Hejčl-Sýkorově]. – Řecké anakrinein je vzato z právní řeči. Znamená vyšetřovati, vyslýchati, zkoumati. V 1K 2,14nn je jím označena schopnost duchovního, pneumatického člověka rozpoznávati, posuzovati, kriticky rozlišovati a chápati věci duchovní. Neboť pneumatický člověk je naplněn Kristovým duchem, jenž chápe i božské hlubokosti. Tělesný člověk, t. j. člověk psychický, [bez Ducha Božího] nic z duchovního světa nechápe. Pavel tu myslí zejména na kříž Kristův, který je tělesným lidem bláznovství [1K 1,18-2,5]. – Řecké diakrinein znamená oddělovati, činiti rozdíl, vyznamenávati ve smyslu dávati přednost. Tohoto slovesa je užito v 1K 11,29.31; 14,29. V 1K 11,29 jde o Večeři Páně a její hodné přijímání. Kral. tento verš překládají podle recipovaného textu, v němž je vsunuto slůvko „nehodně“, vyskytující se už ve v. 27. Ve většině rukopisů tohoto slůvka v tomto verši není. Žilka překládá: „Kdo jí a pije, ale nemá správného soudu o těle, pije a jí si odsouzení“. Ten, kdo nerozlišuje [Kral. : nerozsuzuje] stůl Páně od obyčejného jídla a nedovede rozpoznati vztah, jejž má tento hod k Pánu a jeho oběti, kdo správně nehodnotí, nevyznamenává tělo Páně, uvaluje na sebe Boží soud, protože opravdu jí a pije nehodně [v. 27]. Je proto třeba, aby věřící nejprve sami sebe správně posuzovali, zkoumali [Kral. : rozsuzovali] a tak se vyhnuli Božímu soudu [1K 11,31], jenž na Korinťany ostatně už dopadl. – Téhož slovesa je užito v 1K 14,29, kde má význam zkoumati, posuzovati. Předmětem zkoumání tu snad není ani tak to, co proroci říkají, jako spíše to, zda tu jde u nich skutečně o charisma, skutečné duchovní obdarování [sr. 1K 12,10] anebo snad o falešného proroka. Zkoumáni mají být proroci, kteří se nedostali k slovu, nikoli celý sbor. Jiní vykladači se domnívají, že předmětem zkoumání byl obsah řeči, zda je ve shodě s vírou [Ř 12,6], t. j. s věroukou. – V 1K 6,2 vytýká Pavel Korinťanům nemístnou „skromnost“, když se pokládají za nehodný sestaviti soudní dvůr [řecky kritérion] pro řešení vnitrosborových sporů a připouštějí, aby se členové církve Kristovy soudili před pohany. Vždyť přece při posledním soudu mají vyvolení souditi svět! Jak to, že nechtějí vzít do svých rukou rozsuzování a urovnání takových maličkostí a drobných sporů všedního života? – Řecké adiakritos v Jk 3,17 znamená „bez pochybování“ [a pokrytectví], nepochybující a nepokrytecká [moudrost]. Jiní mají za to, že třeba překládat „bez obojetnosti a přetvářky“ [Škrabal] anebo „upřímná a bez pokrytectví“ [Hejčl-Sýkora]; jiní: nestranická. Kral. v Poznámkách vysvětlují výraz „bez rozsuzování“ takto: „Bez přílišného mudrování, zlých věcí na bližního vyhledávání anebo osob přijímání“. Starověké překlady však svědčí spíše pro výraz „nepochybující, bez rozdělenosti srdce“.