Povstati, povstávati

Povstati, povstávati, stč. = vstáti, vstávati [na př. z lože Joz 6,12; 2Kr 1,2; Jb 24,14; Ž 57,9; Kaz 12,4; ze země Ž 36,13; Př 24,16; Iz 24,20; 43,17; Am 8,14; ze sedadla v úctě před někým Lv 19,32; Est 5,9; Jb 29,8; Iz 49,7], postaviti se, vzpřímiti se [Gn 37,7; Ž 20,9; Mt 26,62; Mk 3,3], postaviti se nepřátelsky proti někomu [Gn 4,8; Nu 16,2; Dt 28,7; 33,11; Sd 9,18; 1S 22,13; 24,8; 2Kr 12,20; 1Pa 21,1; Ž 139,21; Kaz 10,4; Mi 2,8; Mt 10,21; 24,7; Mk 3,26; L 21,10; Sk 16,22; 18,12], vzbouřiti se [Sk 5,36n], vystoupiti jako svědek [Dt 19,15; Ž 35,11; Mt 12,45; L 11,32], vzniknouti, míti původ [Nu 24,17; Dn 7,24; 11,7], započíti [Sd 2,10; Dn 2,39], vystoupiti [Dt 13,1; 34,10; Sd 5,7; 1Kr 3,12; Mt 11,11; 24,11.24; L 7,16; J 7,52 (na posledních šesti místech je tak přeloženo sloveso, jež znamená „býti vzbuzen“); Žd 7,11.15]. V 2K 11,28 Kraličtí svým „vojsko na každý den povstává proti mně“ velmi volně překládají řecký výraz pravící, že se denně děje nápor na apoštola; nesmíme zapomínat, že vojsko stč. = houf, shluk. Škrabal překládá: „Nehledě k jiným věcem, ten denní nával ke mně, ta starost o všechny církve!“ Žilka: „Kromě zevnějších věcí ještě mé denní naléhavé povinnosti, starost o všecky církve“. Povstati může také znamenat rozhodnouti se, zdvihnouti se k činu [Joz 6,26; Sd 5,12; 1S 25,29; 2Pa 13,6; Iz 2,19; 14,22; 52,2; 60,1; Sof 3,8; L 1,39; Ř 15,12]. Prosby žalmistů, aby Hospodin povstal [Ž 3,8; 7,7; 9,20; 17,13; 102,14 a j.], mají nejspíše svůj původ v liturgickém volání, doprovázejícím vyzdvižení truhly úmluvy [Nu 10,35], když se měl Izrael vydat na pochod anebo do boje. Byla to prosba o Boží přítomnost a pomoc i výzva k spasitelnému zasažení Božímu [Ž 44,27; 68,2].

Povstati v Ko 3,1 má smysl „býti vzkříšen“ [opak smrti, sr. Ko 2,20]. Žilka překládá: „Byli-li jste tedy spolu s Kristem vzkříšeni“. „Skutečnost, že jsme [křtem a vírou] vštípeni ve vzkříšení Kristovo, je pro nás závazkem, abychom hledali to, co je svrchu“ [J. B. Souček, Výklad epištoly Kolossenským, 1947, str. 64].