Porouhání, porouhati se

Porouhání, porouhati se, stč. posměch, utrhání; haněti, posmívati se. Ve SZ v českém překladu se tyto výrazy nevyskytují, ale věc je vyjádřena příbuznými pojmy jako útržka, hanění, utrhati, rouhati se [Lv 24,11; 2Kr 19,4.6.22; Iz 52,5; Ez 35,12], jež LXX překládá většinou výrazy blasfémein, blasfémia, jež označují popírání záchranné moci Boží, posměch jménu Božímu a urážení jeho slávy, vůbec lidskou zpupnost, jež je vždy snižováním důstojnosti a vyvýšenosti Boží. V NZ je těchto výrazů užito k označení chování, jež pohrdá jménem Božím nebo Kristem [Ř 2,24; 14,16] nebo Slovem Božím [Tt 2,5]. Falešní učitelé vydávají cestu pravdy v posměch [2Pt 2,2]. Poněkud záhadné je místo v 2Pt 2,10n. Podle Ju 1,8 n, které je v 2Pt 2,10 citováno, tu jde o porouhání andělských mocností [„důstojností“, „vrchnosti“], jehož se dopouštějí gnostičtí bludaři. Snad se tito bludaři vyvyšovali nad samé anděly proto, že znali tajemné obřady a kouzelné formule, ačkoli o těchto bytostech neměli ani ponětí. Dopouštěli se tím něčeho, čeho se neodvážil ani archanděl Michal vůči ďáblu. Pohrdli Božími posly právě tak jako Sodomští. – Řeckého paradeigmatizein [= vydati někoho veřejnému posměchu, pranýřovati, uvésti v lehkost, sr. Mt 1,19] je užito v Žd 6,6 o těch, kteří odpadli od Krista. Tím Krista nejen znovu křižují, ale činí jej také předmětem veřejného posměchu mezi křesťany i pohany. *Rouhání.