Pergamén

Pergamén [2Tm 4,13], nč. pergamen, je nevydělaná, zvláštním způsobem ke psaní upravená zvířecí kůže, telecí, oslí, kozí, ovčí, jehněčí a j. Nejvzácnější p. je oslí. Kůže je zbavena srsti, vyprána ve vápenné vodě, na obou stranách oškrábána tak, až zůstane tenká blána, která se napíná na rám, je sušena, pemzou vyhlazena a případně i bělobou natřena. Vynález p-u je prastarý. Již kolem r. 2900 př. Kr. vyskytuje se egyptská zmínka o kůži, na níž bylo psáno. Nejstarší dochovaný egyptský p. pochází asi z let 1900-1800 př. Kr. a obsahuje matematické texty. Vůbec se zdá, že p. byl vynalezen na několika místech současně. Jméno má snad od Pergamu, maloasijského města, kde došla jeho výroba zvláštní dokonalosti, zvláště když Ptolemeus I. ze žárlivosti nad knihovnou pergamského krále Eumena [197-158 př. Kr.] zakázal vývoz papyru z Egypta do Malé Asie. Již Izraelci měli knihy svinuté z p-u. Nejvyšší kněz Eleazar poslal Ptolemeovi Filadelfskému Pentateuch, psaný na p-u tak jemném, že se Ptolemeus tomu podivuje. Talmud přikazuje, že p. ke psaní Zákona musí být vyroben z kůže kulticky čistých zvířat nebo ptáků. P-u z vepřové kůže je užíváno k vazbě knih. Náhražka p-u je pořizována z papíru nebo z tenké bavlněné látky. I po vynálezu tisku byly vzácné knihy tištěny na p-u, který je trvanlivější než papír. *Pergamon.