Penězoměnec

Penězoměnec, směnárník, který v době Ježíšově vyměňoval za určitý poplatek [aram. kollybos = 12 zrn stříbra; odtud řecké kollybistés Mt 21,12] běžné mince cizího [pohanského] původu, na př. i císařské mince římské, za peníze domácí. Podle Ex 30,12-15 musel totiž každý Izraelec, který dosáhl dvacíti let, při sčítání lidu zaplatiti „půl lotu svatyně“ jako výplatu své duše v oběť pozdvižení Hospodinu [sr. 2Kr 12,4; 2Pa 24,6]. Později se musela tato daň platiti jednou ročně, za Nehemiáše byla však snížena na třetinu lotu [Neh 10,32]. Vedle toho však přinášeli Izraelci dobrovolné dary [Mk 12,41], jež byly vhazovány do pokladnice v nádvoří žen. Bylo tedy třeba penězoměnců, zvláště o velkých svátcích, neboť v chrámě smělo být placeno pouze domácími palestinskými penězi, které z valné části obíhaly ještě z doby samostatného státu židovského [t. zv. říše makkabejské čili hasmoneovské]. P-i měli stánky v městě, ale o svátcích jim bylo dovoleno postaviti své stoly [řecky trapeza, odtud Peníze z biblické doby: 1. Dareikos. 2. Šekel z r. 66 po Kr. Na líci „Krásná brána“ chrámu [Sk 3,2] s nápisem „Jerusalem“, na rubu stylisace palmové ratolesti a citronu s nápisem: „První rok vykoupení Izraele“. 3. Šekel Šimona bar Kochby z r. 135 po Kr. s nápisem: „Druhý rok vykoupení Izraele“. 4. Šekel císaře Hadriana z r. 136 na oslavu poroby Jerusalema, přebudovaného na Aelia Capitolina. Na rubu spřežení volů rozorává zříceniny jerusalemského chrámu. 5. Půl šekelu z doby Makkabejců. Na líci: „Ve čtvrtém roce“ (vzpoury), na rubu „Vykoupení Siona“. 6. Čtvrt šekelu z doby Makkabejců. 7. Stater císaře Augusta. Na líci bohyně vítězství. 8. Tetradrachma (čtyři drachmy) Alexandra Vel. Na rubu Jupiter s holubicí míru. 9. Denár císaře Tiberia. 10. Denár císaře Augusta. 11. Sestercius (čtyři asy) císaře Augusta. Písmena SC = Senatus consulto, t. j. se svolením senátu. penězoměnec = trapezités Mt 25,27] ve vnějším nádvoří chrámovém. Ježíš vyhnal tyto penězoměnce z chrámu a jejich stoly převrátil, protože uráželi posvátnost místa. Znesvěcovali tak prostor, který sice nebyl určen vlastní bohoslužbě, který však jakožto t. zv. „nádvoří pohanů“ měl znázorňovat, že chrám je domem modlitby pro všecky národy [Mk 11,17]. Tím rušili poslání chrámu znázorňovati vládu Hospodinovu nade vším světem a nad celým pokolením lidským [Mt 21,12n; 25,27; Mk 11,15; J 2,14-16].