Heslo
Mazání olejem
Mazání olejem mělo jednak význam zdravotní, jednak kultický. Na východě bylo ve velké oblibě m. těla zvláště po koupeli k změkčení vyprahlé kůže a k osvěžení, neboť olej zamezoval přílišný pot a chránil póry. Nedostatek oleje byl pokládán za trest Boží [Dt 28,40; Kaz 9,8]. – V kultickém životě se užívalo oleje při posvěcování všeho, co souviselo se stánkem nebo chrámem [pomazání svaté Ex 30,22-33; 40,9-11]. Kněz i velekněz bývali za ustavičných obětí pomazováni směšeninou krve obětního berana a oleje, a to tak, že jim byl potřen konec pravého boltce, palec pravé ruky a pravé nohy na znamení hbitosti v službě Boží [Ex 28,41; 40,15; Lv 8,23n]. Také proroci bývali uváděni ve svou funkci mazáním oleje [1Kr 19,16; Iz 61,1]. Stejně bývali pomazováni králové. Snad je možno rozeznávati při tom m. soukromé, jímž se jim dostávalo práva na trůn [1S 10,1; 16,13], a veřejné, jež jim propůjčovalo královskou moc a bylo symbolem udělení Božího ducha [1Kr 1,34.39; 2Kr 9,1.6; sr. Iz 61,1]. Tato slavnost byla konána za starších dob u pramene [1Kr 1,33 Gihon], později v chrámě [2Kr 11,11]. Olej byl uchováván ve svatyni v beraním rohu [1Kr 1,39]. Olej vylil nejvyšší kněz na hlavu královu v zastoupení Božím [1Kr 1,39.45; Ž 23,5; 89,21]. – I malomocní po svém uzdravení byli mazáni olejem na znamení, že jsou opět schopni účastnit se kultického života [Lv 14,14nn].
M. o. bylo od pradávna považováno za léčivý prostředek u Řeků, Římanů i Židů [Iz 1,6; Mk 6,13]. Někdy býval olej smíšen s vínem [L 10,34]. Jk 5,14 popisuje starokřesťanskou praxi při návštěvě nemocných, kde mazání olejem bylo doprovázeno modlitbou. *Mast. *Mesiáš.