Lakomec, lakoměti, lakomství

Lakomec, lakoměti, lakomství jsou bibl. výrazy, jež patří nejen do oblasti psychologické a pak i ethické, nýbrž především náboženské! Je to důsledek zvráceného poměru člověka k Bohu a jeho zákonu. Bible je staví do téže řady jako žádost, cizoložství, krádež, pomluvu [Ex 20,17]. Jde v podstatě o silné sebezdůraznění, jež se může projevit jako sobecká snaha a žádost dostati pod svou moc osoby nebo věci. Žádostivost narušuje a rozkládá osobnost člověka [Jr 6,13; Př 1,19], ale i pospolitost, neboť probouzí závist a nenávist [sr. Iz 11,13]. Soustředí-li se tato žádostivost na peníze nebo majetek, jde o lakomství, jež má zhoubné následky pro duši [1Tm 6,9n; 2Tm 3,2; L 12,15; 16,14; Mk 4,19]. Není divu že Písmo pokládá lakomství za nepravost. Kraličtí hebr. výraz, označující „úlomek, ubrání, neoprávněný zisk“, překládají buď lakomství [Ex 18,21; 1S 8,3; Jr 22,17] nebo kořist [Sd 5,19] nebo zisk [z útisku Iz 33,15; 56,11]. Lakomství v jakékoli formě bylo přísně zakázáno. Achan byl za svatokrádežnou lakotnost ukamenován [Joz 7,16-26; sr. Ž 10,3; 119,36; Př 28,16; Iz 57,17; Ab 2,9]. NZ řadí vedle sebe smilství a lakomství [1K 5,11; 6,9n; Ko 3,5; Ef 5,3; 2Pt 2,14; sr. Mk 7,21n]. Ko 3,5 definuje lakomství jako sloužení modlám. Lakomství je neslučitelné s duchem bibl. sebeobětí [Jr 22,17; Mi 2,2; Žd 13,5]. Lakomec nemá dědictví v království Kristově [1K 6,10; Ef 5,5].