Kleštěnec

Kleštěnec. Původně znamená muže, který byl operací učiněn nezpůsobilým k plození. V bibli [jako ostatně ve starém Orientu všeobecně] často znamená prostě komorníka, dvořana; může jím být i ženatý muž [Gn 37,36; 39,1], což nevylučuje, že byl opravdovým kleštěncem! Důležité přitom byly důvody náboženské! Zvyk vyklešťování byl na východě hojně rozšířen a dosud je prováděn, ale ve SZ kleštění lidí i zvířat bylo zakázáno, protože to odporuje Božímu stvořitelskému řádu a souviselo s pohanskými kulty. Proto byli kleštěnci vyloučeni z bohoslužeb [Lv 21,16nn; 22 24; Dt 23,2-9, ale pro blaženou dobu sr. Iz 56,3nn]. Jen dvory královské činily výjimku, přizpůsobujíce se obecně orientálním zvyklostem. Zde kleštěnci dosahovali často velmi vysokých postavení. Jako strážci a správci harému mívali vliv na panovníky prostřednictvím žen [Dn 1,3; Est 1,10; 2,21; 4,5]. Králové izraelští užívali také služeb kleštěnců [1Kr 22,9; 2Kr 8,6; 9,32]. I David je měl na svém dvoře [1Pa 28,1]. Většinou to byli asi cizinci [Jr 38,7]. Později bývali zřejmě i k. připouštěni k bohoslužbám, aby tak byla vyjádřena Boží universální dobrota [sr. Iz 56,3-6]. Kraličtí v SZ místo kleštěnec užívají slova komorník nebo dvořan. – Kleštěnec mouřenínské královny Kandaces byl správcem pokladů [Sk 8,27.37]. Filip jej získal svým výkladem proroctví a pokřtil jej.