Heslo
Abiatar
Abiatar [hebr. Ebjátár = otec pozůstatku], syn kněze *Achimelecha z Nobe z třídy Élí, jež odvozovala svou posloupnost od Ithamara, mladšího syna Aronova. Celá rodina Achimelechova až na Abiatara byla vyhubena na rozkaz Saulův, ježto byla v podezření z velezrady [1S 22,9-20]. Abiatar utekl k Davidovi s posvátným *efodem [1S 23,6; 30,7] a zůstal při něm jako kněz, snášeje spolu s ním veškeré nesnáze psaneckého života. Zůstal jeho knězem, i když David panoval v Hebronu a spolu s knězem Sádochem přenesl archu úmluvy do Jerusalema [2S 8,17; 1Pa 15,11]. Za vzpoury Absolonovy sedmdesátiletý Abiatar prokázal Davidovi cenné služby. Když David zestárnul, podporoval Abiatar s vojenskou stranou Joábovou Adoniáše, syna Davidova, v nárocích na trůn [1Kr 1,7; 2,12-22], kdežto *Sádoch stál za Šalomounem. Nebylo divu, že po dosažení trůnu Šalomoun sesadil Abiatara a vypověděl ho do Anatot nedaleko Jerusalema [1Kr 2,26]. Tím odňato bylo kněžství domu Élí a naplněno proroctví 1S 2,33 [1Kr 2,27]. Sádoch se stal jediným nejvyšším knězem.
V NZ se dovolává Ježíš činu Abiatarova, když měl s farizeji rozepři o svěcení soboty [Mk 2,24-28].