Klaudius

Klaudius 1. [Sk 11,28; 18,2], čtvrtý *císař římský [od 41-54], syn Drusa a Antonie, synovec Tiberiův. Slabý, vrtkavý člověk. Nastoupiv na trůn vydal edikty, příznivé Židům; podle nich směli Židé kdekoliv v říši svobodně zachovávati svá ustanovení. Zvláště velikých výhod se dostalo Židům v Alexandrii. V Římě však je neviděl rád a konečně je i vypověděl. Ústupky Židům učinil hlavně pod vlivem přátelství s Herodem Agrippou, který měl jistý podíl na dosazení K. na trůn císařský. Klaudiova poslední manželka [byl čtyřikrát ženat] Agrippina jej přiměla k tomu, aby zapudil svého synovce Britannika a přijal jako svého nástupce jejího syna Klaudia Nerona z prvého manželství. Roku 54 byl otráven [podle dějepisce Tacita] od Agrippiny. – Za své vlády založil nový přístav na Tibeře a vybudoval dva vodovody, Aqua Claudia a Anio novus. Také bojoval úspěšně v Britannii.

Za K. byla zreorganisována správa ústřední vlády císařské v Římě. Byly zřízeny stálé úřady [jakási ministerstva], jimž stáli v čele císařovi oblíbenci hlavně z řad propuštěnců [bývalých otroků císařských]. Jedním z nich byl Pallas, bratr a ochránce Antonia *Felixe, nesvědomitého prokurátora [místodržitele] judského v letech 52- 60.

2. Klaudius Lysiáš [Sk 23,26], hejtman nad 1000 muži. Měl své sídlo na hradě Antonia v Jerusalemě. Vysvobodil Pavla z rukou vášnivých Židů a kázal jej mrskati, aby vyzvěděl, čeho se dopustil. Když však slyšel, že P. je občanem římským, odvolal rozkaz. Krátce potom překazil úklady Židů proti Pavlovi, poslav jej v noci do Gaesareje k místodržiteli Felixovi [Sk 22,24-23,35].