Heslo
Jednou
Jednou vyjadřuje v NZ velmi často neopakovatelnou událost, něco, co se stalo jen jednou a nemusí, ano nemůže být opakováno. Takovouto závažnou jednodobostí se vyznačuje lidská smrt a soud po ní následující [Žd 9,27], nadto však Kristův příchod a jeho obětní smrt, jíž jest jednou pro vždy, s konečnou platností zahlazen hřích [Žd 9,25-28 sr. Žd 7,27; 9,12; 1Pt 3,18; Ř 6,10], takže mohou a musí přestat každoroční oběti izraelského dne smíření [Žd 7,27; 9,11-14]. Touto smrtí Kristovou byli věřící jednou provždy posvěceni [Žd 10,10]. Je v tom obsažena i výstraha. Neboť ti, kteří byli jednou provždy osvíceni, nemohou v případném pádu opakovat pokání [Žd 6,4nn, *hřích proti Duchu sv.]. Ju 1,3 mluví na rozdíl od Pavla a Žd o víře, která byla jednou provždy odevzdána svatým a tudíž nemůže býti ztracena. Kristus ovšem ještě jednou, a to naposled, přijde [Žd 12,26n sr. Ag 2,7; Sd 6,39; 16,28], aby s konečnou platností proměnil svět. Ale jeho vykoupení, způsobené jeho smrtí a zmrtvýchvstáním, je konečné a neopakovatelné. – V 1K 15,6 totéž slovo vy jadřuje, že se vzkříšený Kristus zjevil více než 500 bratří najednou.