Heslo
Holoubátko, holub, holubice
Holoubátko, holub, holubice se vyskytovali v Palestině při nejmenším ve čtyřech odrůdách. H. řivnáč [columba palumbus] se objevoval v mohutných hejnech při jarním a podzimním tahu; columba aenas [hřivňák] sídlí hlavně východně od Jordánu a v jordánském údolí; h. popelavý je hojný ve vnitřní Palestině ve skalních rozsedlinách [Jr 48,28; Pís 2,14; Iz 60,8]. Rychlost holubičího letu je předmětem touhy v Ž 55,7; krásný lesk h. je popisován v Ž 68,14; její lkající hlas v Iz 38,14; 59,11; Nah 2,7; její sprostná naivnost Mt 10,16; její hloupost Oz 7,11; milá přívětivost Pís 1,15; 2,14.
Byla posvátným ptákem v celém předním Orientu, zasvěceným bohyni plodnosti. Symbolisovala později manželskou lásku a věrnost. Podle starověkého názoru neměla h. žluči, a proto se mohla stát nositelkou všech možných ctností. Izraelci chovali h. po domácku. V kultickém životě měla h. význačnou roli. Při narození dítěte sloužila k oběti [Lv 12,8; L 2,24]. Byla však obětována i při jiných příležitostech jako na př. při uzavírání smlouvy [Gn 15,9]. Zvláště nemajetní směli i při obětech za hřích obětovati dvé holoubátek [Lv 5,7]. K tomu účelu byly prodávány v době Ježíšově v chrámovém nádvoří [Mt 21,12; Mk 11,15; J 2,14].
H. je v NZ symbolem Ducha Božího [Mt 3,16; Mk 1,10; L 3,22; J 1,32].