Aza

Aza, třetí král judský po roztržení říše [913-873 př. Kr.], syn Abiášův a vnuk Roboámův. Obnovil bohoslužbu Hospodinovu, vyhubil modlářství a sodomářství [mužskou prostituci] a v 15. roce své vlády dokonal očištění země od pohanství. Obnovil oltář Hospodinův v chrámě a zavázal lid ke smlouvě s Bohem [2Pa 15,1-15]. Svou matku nebo snad babičku Maachu, dceru Abissalomovu, jež udělala „hroznou a ohyzdnou modlu“ v háji, zbavil všeho vlivu [1Kr 15,2.9-10.13; 2Pa 14,1-5; 15,16], opevnil města a zvelebil vojenství [2Pa 14,7-8]. 2Pa 14,9-15 připomíná vítězství Azovo nad Zerachem, králem ethiopským, který přitáhl s milionovou [!] armádou. Neprozřetelného činu dopustil se A. brzy poté tím, že za úplatek stříbra a zlata z domu Hospodinova a královského získal Benadada, krále syrského, proti Bázovi, králi izraelskému, který Azu ohrožoval [2Pa 16,1n]. Benadad vtrhl do země izraelské a donutil Bazu k vyklizení vojenské pevnosti Ráma [1Kr 15,9n], jež byla vystavěna proti Judovi. Prorok Chanani, který tuto politickou neprozřetelnost Azovi vytýkal, byl vsazen do žaláře [2Pa 16,7.10]. A. z materiálu rozbořené pevnosti opevnil Gabaa a Masfa. Panoval 41 let; poslední dvě léta byl nemocen na nohy. „Avšak ani v nemoci své nehledal Hospodina, ale lékařů“ [1Kr 15,23; 2Pa 16,12]. Byl pochován v hrobce, kterou si postavil v Jerusalemě.