Heslo
Výmluvnost
Výmluvnost, stč. ve smyslu výrok, slovo, v hebr. 'émer, 'imrá, jichž se užívá jen v básnické řeči o výrocích Božích [Nu 24,4.16; Dt 33,9; 2S 22,31; Ž 12,7; 119,103; Př 30,5], Mojžíšových [Dt 32,1n]. V Dt 33,3 je tak přeložen výraz dabbérôt [= předpis, příkaz], v Př 1,6 hebr. mᵉlísá – temný výrok, hádanka, [to, co potřebuje výkladu].
Žd 5,12 překládá Luther: „Zase potřebujete, aby vás někdo naučil prvním písmenkům Božích slov“. Měli číst a druhým předčítat celé věty, ale potřebují se sami učit hláskování a slabikování Božích slov.