Ves

Ves. Kral. tak ve SZ-ě překládají šest nebo sedm hebr. výrazů, nejčastěji chásér, jež označuje dočasně oplocené nebo jinak chráněné ležení, jaká zřizují pastýři a nomádi, aby se zajistili před přepadnutím [Gn 25,16; Iz 42,11], pak také nehrazenou vesnici na rozdíl od pevnosti a města [Lv 25,31; Joz 13,23; 1Pa 9,16.22.25; Neh 11,25; 12,28n; Iz 42,11]. Byla to často jen skupina z hlíny slepených chatrčí vně městských hradeb. Proto se mluvívá o „městech a vsech jejich“ [Joz 13,28; 15,32; 19,7]. Město bývá nazýváno matkou, vesnice ‚dcerou‘ [Kral. ‚městečka‘, Joz 17,1]. Podléhala městu soudně i právně a musela odvádět poplatky. Zato v čas nebezpečí se její obyvatelstvo uchylovalo do města o ochranu. Všude tam, kde v kral. textu čteme jména, začínající výrazem Azar, což je převodem hebr. chásér, jde o vesnice, jež měly zeměpisný význam [*Azar Enan, *Azar Gadda, *Azarmot, *Azarsual, *Azarsusa]. Sem patří i ves *Addar [Joz 15,3; Nu 34,4]. Hebr. chavvá znamená snad stanovou vesnici. Toto označení je spojeno se jménem Jairovým; vsi Jairovy [Nu 32,41; Sd 10,4; 1Kr 4,13; 1Pa 2,23] ležely někde v sev. Galádu [Dt 3,14; Joz 13,30]. „Probodl jsi hlavu vsí jeho“ [Ab 3,14] = zničil jsi náčelníky, předáky nejen měst, ale i venkova.

V NZ-ě tak Kral. překládají řecké agros [= pole], jež může znamenat i venkov na rozdíl od města [Mt 22,5; Mk 5,14; 6,56; L 8,34; 14,18]. NZ rozeznává mezi městem [polis], městečkem [kómé] a vsí [agros]. Rozdíl mezi nimi byl jednak ve zřízení, jednak v počtu obyvatel. Praví-li Josephus Flavius, že i to nejmenší městečko Galilejské mělo přes 15.000 obyvatel, tedy podle svého zvyku silně přehání. Zdá se, že židovské vesnice byly tak malé, že nemohly mít ani vlastní synagogy.