Úrok

Úrok, stč. = daň; roční plat, na př. z pozemku nebo za ochranu, poplatek. To, co my nazýváme ú., označovali Kral. staročeským výrazem *lichva. Hebrejština má pro tyto obchodní zvyklosti dva výrazy: nešek, překládané výrazem lichva, t. j. úrok z peněz, a marbít, překládané výrazy úrok, zisk. První se týkal peněžní půjčky, druhý poplatku v naturáliích, který člověk slíbil dáti tomu, kdo mu vypomohl v okamžité nouzi obilím, pokrmem a pod. *Půjčiti, půjčovati. Obojí bylo zakázáno v poměru k chudým Izraelcům [Ex 22,25; Lv 25,35-37; ale sr. Dt 23,20]. Dt 15,7-11 nařizuje, aby se nuznému půjčovalo z lásky, t. j. bez úroku [lichvy] a poplatků. Mezi vlastnostmi spravedlivého [= zbožného, *Spravedlnost] je vypočítáno i to, že nedává na lichvu a nebere na ú-u [Ez 18,8.17], kdežto člověk, který činí pravý opak, nemůže obstát před Bohem [Ez 18,13; 22,12]. Př 28,8 praví, že ten, kdo rozmnožuje svůj statek lichvou [nešek] a úrokem [tarbít, odvozeno od téhož kořene jako marbít], shromažďuje ne sobě, ale tomu, kdo bude lépe umět hospodařit s majetkem ve prospěch chudých [sr. Př 13,22; 22,16; Jb 27,16; L 19,24]. U Ezd 4,13 jde o tři druhy poplatků, které vybírali Peršané od podrobených zemí: ‚plat‘, t. j. poplatky daňové, ‚clo‘, t. j. naturální dávky, a ‚úrok‘, t. j. poplatky těch, kteří užívali státních silnic. Podobně Ezd 7,24, kde perský král Artaxerxes vyňal kultický personál židovský z povinnosti daňové jakéhokoli druhu. Nejspíše platilo totéž o kněžích v Persii.