Heslo
Sklo
Sklo, řecky hyalos [Zj 21,18, Zj 21,21; sr. 4,6; 15,2], snad skutečné s., jež bylo známo Řekům už od dob Herodotových a Egypťanům [v době XVII. až XX. dynastie] a Feničanům dávno před odchodem Izraelců z Egypta. Hebr. zᵉkûkît, které však Kral. u Jb 28,17 překládají „drahý kámen“ [Hrozný v souhlase s novějšími překlady: sklo].
Skloniti [se]. Skláněti. Ve významu sehnouti se [J 8,6], pokořiti [se], na př. Iz 2,11; Mi 6,6; zhroutiti se [Ž 44,25], v úctě padnouti na zem [Gn 18,2; Ab 3,6]. „S. šíji pod jho“ = přijmouti nadvládu někoho, podrobiti se někomu [Jr 27,11n]. „S. se k hlavám lůže“ [Gn 47,31] = zaujmouti modlitební postoj na loži [sr. 1Kr 1,47]. O ženě, pracující ku porodu, říkají Kral., že se sklonila [1S 4,19]. S. hlavu = položiti hlavu [Mt 8,20]. L 24,5 překládá Hejčl -Col: „Sklopily zrak k zemi“.