Heslo
Lov, lovec
Lov, lovec na divokou zvěř byl od pradávna oblíbenou zábavou primitivního člověka [Gn 10,9] a starověkých králů, kteří tak pečovali nejen o bezpečnost kraje [Ex 23,29; 1Kr 13,24], ale prokazovali i své hrdinství. Proto popisovali své výpravy na šelmy v nápisech a skulpturách, zdobících jejich paláce. Původně se na lov vycházelo beze zbraně [Sd 14,6; 1S 17,34-36], brzy však bylo používáno šípů a luku [Gn 27,3; Iz 7,24], praku [1S 17,49; Jb 41,19] nebo kopí [Jb 41,20]. Lvi byli chytáni do sítí [tenat] nebo do jam [2S 23,20; Ez 19,4.8], menší zvířata do pastí [Jb 18,10; Jr 5,26], ptáci do sítí a smyček [osidlo Oz 5,1; Jr 5,27]. Na l. se chodilo ve větších společnostech [Jr 16,16], někdy na koních anebo dokonce vozích. Palestina měla v bibl. dobách hojně lesů a divoké zvěře [antilopy, divocí osli, leopardi a lvi, sr. Pís 4,8]. Tu a tam se vyskytoval i medvěd a vlk. Ex 23,11 pamatuje i na obživu polní zvěře a Dt 22,6 zakazuje loviti samičku, sedící na vejcích anebo na mladých.