Emat

Emat

1. Město na řece Orontes asi 190 km s. od Damašku a pohoří Hermonu [Joz 13,5]. Podle nalezených nápisů bylo založeno patrně Hetejskými. V 8. stol. př. Kr. bylo vedle Damašku nejčelnějším městem v Horní Sýrii. Tohi, král E., Davida přátelsky pozdravil, když porazil Hadadezera, krále Soba [2S 8,9n; 1Pa 18,3, 1Pa 18,9n]. Za Šalomouna bylo podřízeno říši izraelské [1Kr 4,21 – 1Kr 4,24; 1Kr 8,65] a sloužilo hlavně za obchodní skladiště [2Pa 8,3 – 2Pa 8,4]. Brzy však se opět osamostatnilo, až je dobyl Jeroboám II. spolu s Damaškem [2Kr 14,28]. E. je v bibli často uváděno jako hraniční město na severu země Kananejské [Nu 13,22; Nu 34,8; 1Kr 8,65; Am 6,2, Am 6,14; 2Kr 14,28], Později padlo do rukou Assyrských [2Kr 18,34; 2Kr 19,13]. Mezi cizími osadníky, usazenými v Samaří, byli také někteří z E., kteří tu zavedli uctívání modly Asima [2Kr 17,24, 2Kr 17,30]. Snad také naopak někteří Izraelité byli přesazeni do E. [Iz 11,11]. Podle Jr 49,23 se zdá, že E. v té době bylo podrobeno Damašku. Ezechiel [47,16n.20; 48,1] ovšem doufá, že E. bude zase připojeno k říši Izraelské. Na místě někdejšího E. stojí nyní město Hama s úzkými nepravidelnými ulicemi, několika mešitami a asi 40.000 obyvateli; je obklopeno mnohými zahradami. Antiochus Epifanes je nazval Epifania, ale domorodci říkali tomuto městu dále E. a také nynější pojmenování Hama se příliš neliší od původního pojmenování.

2. Území, jež bylo ovládáno městem E., bylo také nazýváno E. K tomuto území patřila i město Řibla [2Kr 23,33]. Amata.

3. E. Soba, pravděpodobně nějaká sousedící koaliční království Emat a Soba anebo místo E., jež patřilo syrskému království Soba. Tohoto místa se zmocnil Šalomoun [2Pa 8,3] v době stavby jerus. chrámu. Emaus, městečko vzdálené 60 honů, t. j. 11 km od Jerusalema [L 24,13 – L 24,19; Mk 16,12 – Mk 16,13]. Není jisto, kde ležely E., o nichž čteme v evangeliích. Palestinologové udávají tři místa, z nichž každé má určité známky pravděpodobnosti. Je to především Kubeibe při silnici jafské ve vzdálenosti 11 km od Jerusalema. Je tam františkánský chrám, zbudovaný r. 1873 na starých zříceninách, pocházejících z 5. a 6. stol., o nichž se tvrdí, že naznačují místo, kde učedníci večeřeli s Ježíšem Kristem. Zříceniny ukazují velký chrám o třech lodích. Z nich bylo použito prostřední ke zbudování nového chrámu. Při vykopávkách v této prostřední lodi byly odkryty základy starého židovského domu z doby Ježíšovy; má se za to, že to byl dům Kleofášův. Zdá se také, že pro polohu chrámu byla rozhodující vzdálenost 60 honů od Jerusalema. Ty byly odměřeny a na místě takto určeném byl vystavěn původní velkolepý chrám. Krásný kostel, příjemné zahrady, nevelká vzdálenost od Jerusalema činí toto místo žádoucím cílem poutníků. Avšak křižáci r. 1096 našli E. v Nikopolis. Jméno E. [= hammat] předpokládá teplý pramen. Kubeibe však je bez pramenů a pramen, který vyvěrá daleko pod vesnicí na svahu, neospravedlňuje toto pojmenování. Eusebius v II. stol. a Jeroným ve IV. stol. podle tehdejší tradice kladou proto E. do Nikopolis, které později bylo přezváno E. Leží na křižovatce dvou silnic, proslulo četně navštěvovanými trhy na dobytek, dobrou vodou, příjemným chládkem na úpatí hor, dvěma vydatnými prameny vlažné vody, z nichž v jednom, podle pověsti zázračném, Ježíš si umyl nohy. Vše to podporuje oprávnění starého pojmenování přesto, že vzdálenost od Jerusalema jest dvojnásobná. Ostatně v některých rukopisech L jest udána vzdálenost na 160 honů, t. j. asi 30 km. To vzniklo asi tím, že opisovači evang. L, neznajíce osady vzdálené od Jerusalema 60 honů, udávají vzdálenost známých jim E. Nikopolis na 160 honů. K tomu vede i to, že učedníci došli do E. teprve k večeru, což předpokládá celodenní cestu. E. Nikopolis je vzdáleno od Jerusalema asi 120 honů [23 km]; tato vzdálenost ztěžuje návrat v týž den; nemožným však nebyl. Z Jerusalema do E. je možno dorazit za 5 hodin. Že se při příchodu do E. „den nachýlil“, nemusí ještě znamenat západ slunce, neboť Arab již v polovici odpůldne říká: „slunce zapadlo“. Kdyby byli učedníci vyšli z E. o 7. hod., byli by došli do Jerusalema o půlnoci, takže mohli ostatním učedníkům vyprávěti radostnou novinu o setkání se zmrtvýchvstalým. Třetí místo, které se pokládá za E. našich evangelií, je Kariatjeharim ve vzdálenosti 14 km od Jerusalema. Je zde vydatný vodní pramen, křižácký chrám a také vzdálenost odpovídá bibl. údajům.