Znepokojení, znepokojit, znepokojiti. Ve smyslu neklid, rozčilení, nejistota [Am 3,9, sr. 2Pa 15,5; Př 15,16], zděšení [Za 14,13], uleknutí [Dn 4,2]. Jb 34,29 doslovně z hebr.: „Když on spokojí [= upokojí, dá klid], kdo smí odsuzovati?“ [sr. R 8,31nn].