Ukázati, ukazovati

Ukázati, ukazovati. Tak překládají Kral. ve SZ-ě nejméně devět různých hebr. sloves, jež znamenají pokynout rukou nebo prstem směrem k něčemu [Ex 15,25, sr. Př 6,13] a tak dát vidět [Gn 12,1; Ex 9,16; Dt 3,24; Joz 5,6; Sd 1,25; 13,23; 2S 15,25; 2Kr 11,4; 20,15; Pís 2,14; Iz 30,30], klást na odiv [Est 1,4; Iz 39,2], projevovat, prokazovat [Neh 9,35], dát vědět [Nu 16,5; 1S 16,3; 2Kr 8,10.13], zvláště skrze sen [Gn 41,28] nebo prorocké vidění [Ex 25,9.40; 26,30; 27,8; 33,18; Nu 8,4; 23,3; Iz 21,2; Jr 21,4; Ez 40,4; Am 7,1.4.7; 8,1; Za 1,20; 3,1] nebo sdělením slova [Jr 38,21; Ez 11,25], dát nahlížet [Ž 50,23; 91,16], okoušet [Ž 60,5; 85,8, sr. 71,20], oznámit, zvěstovat, zjevit [Gn 41,25; Dt 3,24; 2Kr 8,10.13], určit, vykázat [Jb 38,12], prokázat, dokázat [Ezd 2,59; Jb 9,20], dokázat zázrakem [Ex 7,9], orakulem [1S 14,41], losem [Joz 7,14], uvésti důkazy [Iz 41,21n] a pod.

Také v NZ-ě jde o překlad čtyř sloves, nejčastěji slovesa deiknynai a jeho složenin, jež vystihují různé významové zabarvení. Ve smyslu postavit před oči, na př. Mt 4,8; 22,19; 24,1; L 20,24; 24,40; J 20,20; Sk 9,39; Žd 8,5 [Ex 25,40], dáti návod [Mt 3,7], objevit se, dát se vidět [Mt 8,4; L 17,14], vykázat, přidělit [Mk 14,15; Sk 7,3], způsobit, přivodit, aby se něco stalo viditelnou skutečností, jíž lze okoušet [1Tm 6,15; Ef 2,7], vysvětlit, poučit o něčem [Sk 9,16; 20,35; 1K 12,31], prokázat a dokázat [Sk 10,28; Ř 9,17; Žd 6,17; Jk 2,18], projevit [Ř 9,22], dáti najevo [Ř 2,15] prokázat se něčím [na př. znamením Mt 16,1 na důkaz božství Ježíšova; J 2,18 v překladu Hejčlově: „Jakým znamením se nám prokazuješ, že tak jednáš“, t. j. že máš právo to činiti. ‚Ukázat znamení‘ = činit divy, sr. J 2,11.23; 3,2; ‚ukázat dobré skutky‘ = činit dobré skutky [J 10,32, sr. 10,25], zjeviti J 14,8nn; 5,20, sr. v. 36; 8,28; 12,49n; 17,4; Ž 85,8; Sk 1,24; Zj 1,1; 21,9n].

Řecké ményein u L 20,37 a délûn v Žd 9,28; 12,27 lze překládat výrazem naznačit, řecké parechein ve Sk 28,2 výrazem prokazovat, projevovat.