Loď, lodička

Loď, lodička [stč. lodí]. Používání l. bylo známo už kolem 3000 let př. Kr. na Nilu i Eufratu. V době SZ byl přímořský a zámořský obchod vyvinut v Egyptě i Fénicii. 1Kr 5,9 připomíná vory Chírámovy, jež svážely dříví na stavbu chrámu [2 Pa, 2,16; sr. Ezd 3,7]. Nu 24,24; Dn 11,30; Jon 1,3 ukazují, že mořeplavba byla Izraelcům známa. Šalomoun si dokonce vybudoval zámořské loďstvo rudomořské, jež dováželo zboží z Ofiru [snad v Africe naproti arabskému Jemenu] do přístavů Aziongaberu a Elatu [1Kr 9,26-28; 10,22]. Brzy však tato mořeplavba ustala. Jozafat se pokoušel o její obnovu, ale jeho loďstvo ztroskotalo, sotva bylo dostavěno [1Kr 22,49]. Teprve Amaziáš rudomořskou plavbu opět obnovil [2Kr 14,7]. Palestina neměla vhodných přístavů. Jon 1,3 se zmiňuje o přístavu v Joppe. Herodes Veliký založil přístav v Cesareji. Jonáš se plavil na lodi do „Tarsu“ [snad kolonie Tartéssos ve Španělsku]. Je možné, že každá zámořská loď se nazývala taršíšská [hebr. text Ez 27,12].

L. bývaly různě vypraveny. Stavěním l. vynikali Tyrané [Ez 27,4-9]. Byly poháněny vesly a plachtami [Iz 33,23]. Alexandrijská loď, na níž se plavil Pavel, byla s to pojmouti vedle nákladu 276 osob [Sk 27,37n]. Ale byly l. ještě větší. Nejdokonalejší popis starověkého mořeplavectví máme ve Sk 27. Lodi velel kapitán a majitel [Sk 27,11: správce a marinář]. Byla zhotovena z desek [v. 41], měla přídní plachtu, již bylo možno zdvíhati a spouštěti za prudkého větru, když velká plachta na hlavním stěžni musela být stažena [v. 40], čtyři kotvy, jednu na zádi lodi, ostatní po stranách a u přídě [v. 29 n]. L. měla i záchranný člun, který bylo možno provazy vytáhnouti na palubu [v. 16 n.30.32]. L. byla opatřena olovnicí na provaze k měření hloubky moře [v. 28]. Na přídi bylo namalováno anebo vyryto oko [v. 15, kde v řeckém textuje doslova, že se loď nemohla okem obrátiti k větru, Žilka: čeliti větru]. Na t. zv. klounu v předu na špici lodi byl vymalován nebo vyryt také znak [*erb] lodi [sr. Sk 28,11]. V bouři byla l. zpevňována [podpásána] lany nebo řetězy kolmo k délce lodi [Sk 27,17].

Menší lodi [rybářské] vidíme v době Ježíšově na jezeře Genezaretském [L 5,2; J 6,22n]. Byly poháněny vesly, některé však měly vesla i plachty.