Ustavičně, ustavičnost, ustavičný

Ustavičně, ustavičnost, ustavičný. Ve smyslu stále, vytrvale [Ex 28,29; 30,8; Ž 51,5; 71,3.14; 105,4; Př 5,19; Iz 21,8; Ez 46,14; Dn 6,16.20], na věky [1Pa 16,15; Ž 44,9], provždy [Ž 103,9]; stálý, pevný, trvalý [Ex 29,42; Př 15,15], vytrvalý [Př 19,13]. Hebrejština má pro to několik různých výrazů. Jr 31,3 lze doslovněji překládat: „Zachoval jsem ti svou přízeň [milosrdenství] “, „dal jsem trvati svému milosrdenství k tobě“ [sr. Ž 36,11, kde je tentýž hebr. výraz překládán slovesem ‚rozprostříti‘, v Ž 85,6 ‚protahovat‘].

V NZ-ě jde o překlad řeckého ektenés [= napjatý, vytrvalý, horlivý, opravdový]. Je to označení vytrvalé, horlivé modlitby [Sk 12,5, sr. L 22,44; Sk 1,14; 2,42.46; 2Tm 1,3]. Každé velké rozhodnutí apoštolské doby a všecek život prvotní církve byl provázen vytrvalou modlitbou [řecké proskarterein = býti [míti] stále pohotově, sr. Mk 3,9, vytrvati při něčem, vytrvale se oddávati] podle vzoru Ježíšova a jeho výzvy [L 18,1-8]. Vyjadřovali tak své synovství, svou důvěru v Boží vedení a ochotu vyčkávat jeho pokynů [sr. Sk 6,4 v překladu Hejčlově: „My však zůstaneme při modlitbě a službě slova“, Žilkově: „My se dále věnujeme cele modlitbě…“]. Ř 12,12; Ko 4,2 vybízí věřící, aby byli na modlitbě vytrvalí. Podobně v Ef 6,18 jsou čtenáři vyzýváni, aby vedle modliteb za všechny věřící vedli vytrvalý modlitební život každého času, aby se mohli osvědčit jako rytíři Ježíše Krista v denních zápasech.

Ve Sk 26,7 je užito podst. jména ekteneia = vytrvalost. Vytrvalou službou Bohu dnem i nocí doufá Izrael dosáhnouti uskutečnění Božích slibů. Myslí se tu na bohoslužbu, modlitby, oběti a pod. [sr. 1Pa 9,33; Ž 134,1].