Tiberius

Tiberius [Claudius Nero], druhý římský císař [L 3,1], narozený r. 42 př. Kr. jako syn stejnojmenného římského šlechtice a matky Livie Drusilly, která se po smrti manželově provdala za císaře Augusta. Nemaje sám mužských potomků, císař adoptoval jejího syna a ustanovil ho za svého následovníka. V různých válkách se osvědčil jako znamenitý vojevůdce, řečník a milovník pořádku. Jako 56 letý nastoupil na trůn po smrti Augustově r. 14 a panoval do r. 37. Stal se člověkem náladovým, uzavřeným a mrzutým. Podle líčení pozdějšího historika Tacita, který píše s hlediska římské senátorské aristokracie, Tiberius vládl despoticky a ukrutně pronásledoval každého, kdo se dopustil urážky veličenstva. Spoléhal v jednu dobu úplně na prefekta Seiana, který se udavačstvím držel u vesla, nakonec však upadl sám v podezření, že chce uchvátiti trůn a byl odstraněn. Ježto císař nepořádal hry pro vyražení obecenstva a také sám se takových her nezúčastnil, nebyl oblíben ani u římského lidu. Odešel později na ostrov Capri a ustanovil za svého nástupce Caligulu, syna Germanikova. S hlediska celé římské říše se však T. objevuje v příznivějším světle než v pohledu města Říma. Staral se o zlepšení správy provincií a snažil se – ovšem jen s částečným zdarem – brániti zvůli a korupci místodržících. Za zmínku také stojí, že nebyl nijak nakloněn pokusům prohlašovati osobu žijícího panovníka za božskou. – L 3,1 snad počítá léta od r. 11, kdy byl T. prohlášen za spoluvládce Augustova. Jednalo by se tedy o r. 25–26 po Kr. Jinak by šlo o r. 29–30.