Otočiti, stč. = obtočiti, obvinouti [Jb 31,36; Ž 73,6; Iz 49,18], obklopiti, obklíčiti [1S 26,5.7; Ez 5,5]. Jb 31,36 chce říci, že by ochotně vzal knihu žalobní na své rameno [čestné místo, sr. Iz 9,6; 22,22] a ozdobil se jí jako čelenkou. Tak si byl jist bezpodstatností žalob.